4 Jen jednou jsem ji políbil – jak málo je to muži! –

Josef Barák

Jen jednou jsem ji políbil – jak málo je to muži! – a tenkrát měla rubáš už a v ruce bílou růži. Jen jednou jsem ji políbil a to už v chladné čelo, tak chladné, že se v duši mé i citův poupě chvělo. Dost dávno tomu, ret však můj se ještě chladem třese, a ještě duše v klíně svém to zmrzlé poupě nese, a ještě mne to ve snách mých jak jasný led studívá, a nebyl to přec smrti strach, spíš její radost divá. Jen jednou jsem ji políbil a prsa mně to úží – vždyť tenkrát měla rubáš už a v ruce bílou růži.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

231. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DÁRKYNĚ DOBRÁ! (Vladimír Houdek)
  2. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  3. Vzpomínka. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Pohádka. (Otakar Mokrý)
  5. VŘES. (Josef Václav Sládek)
  6. ZA ŠTĚSTÍM. (Alois Škampa)
  7. ZAPADLOU STOPOU. (Alois Škampa)
  8. OHEŇ (Viktor Dyk)
  9. SLOKY O ŠTĚSTÍ (Božena Benešová)
  10. Sanice. (František Serafínský Procházka)