CHYTRÉ SLUNCE.

Adolf Heyduk

Zřel jsem tě, když slunce vyjít chtělo, jistotu hned srdce moje mělo, že než v nebe u výš vystupuje, úsměv od tebe si vypůjčuje. Zřel jsem též, než slunce v jasu stálo, že lesk očí tvých dřív tajně ssálo, a než večer v širé moře padlo, žár tvých – rtíků pod hlavu si kladlo.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

440. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  2. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  3. Ona. (Adolf Heyduk)
  4. VII. Já bděl jsem dlouho v noci sám a sám. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Vznítilo slunce svoji tvář... (Adolf Heyduk)
  6. Apostrofa. (Jan Červenka)
  7. V TVÉM SRDCI... (Jaroslav Vrchlický)
  8. Rozplynutí. (Beneš Grünwald)
  9. ROZLOUČENÍ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  10. SLOKY. (František Kvapil)