Kdo spáse lidstva chtí.

Adolf Heyduk

Po světla poháru kdo žhavou duší žízní a k lidstva spasení leb věčným bděním trýzní a ducha pochodeň na slunci pravdy nítí, ten supům nevděku vždy v kořist dává žití. Jen žal mu odměnou, jenž do duše mu vnočí, jen ruce spoutané a na krev zrudlé oči, jen hlava stepaná a probodnuté prsy, z nichž růží krvavých mu vyrůstají trsy. To úděl vznešených, již lidstvo vznésti touží z vln útrap pověčných, v nichž od věků se hrouží; kdo světa spáse chtí, vždy dravčí stíhá osud – jak dřív, Promethee, zní řetězy tvé posud.

Patří do shluku

saul, izraelský, samuel, mojžíš, faraon, david, faraón, egypťan, nil, jahve

120. báseň z celkových 261

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SMRT. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Píseň. (Josef Kalus)
  3. None (Beneš Metod Kulda)
  4. HENRYKU IBSENOVI. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NEBEZPEČNÁ. (František Kvapil)
  6. Králův pěvec. (Adolf Heyduk)
  7. DRAMA. (Karel Toman)
  8. Herodiána. (Adolf Heyduk)
  9. XXVII.   Kdo měkkým je, ten bídně mře! (Jan Neruda)
  10. Duma za červánků. (Adolf Heyduk)