Marné přání.

Adolf Heyduk

Rád z Parnasu bych býval květy snes’, jež věčně voněly by na srdci mé vlasti, leč přišel život; chléb chtěl – lačný pes – já v dar mu vlastní srdce musil klásti, by neštěkal, až zhlt’ je po kusech – víc nemám již – pes syt mi k nohám leh’. Teď psa jsem prost, jenž za mnou dřív se vlek’ a nedal utrhnouti věčných květů, jen u cesty pár drobných chudobek té hory u paty jsem utrh’ v letu; jak brzo vyvoní, v jak krátké chvíli!.. Pes skonejšen, leč moje duše kvílí.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

625. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JARNÍ MOTIV. (Jaroslav Vrchlický)
  2. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  3. XVI. Sedím v besídce, (Adolf Heyduk)
  4. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  5. PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  6. SEN. (František Kyselý)
  7. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)
  8. ALEJ. (Stanislav Mráz)
  9. SRDCE MÉ JEST JAKO LOUKA... (Ludvík Lošťák)
  10. BÍLÝ KVĚT. (Adolf Brabec)