Krutihlav.

Adolf Heyduk

Na ptačí koncert přišel z rána věhlasný kritik krutihlav, seď výše druhých, dělal pána a prohlížel si ptáků dav, jenž v listnatého lesa strání pěl hymnus k slunce uvítání. Niv krásou unesen a luhů pěl z vroucí duše ptačí sbor, druh každý šťasten z štěstí druhů zřel v sladké tuše na obzor, kde kníže světla v nebes splavu z vln zlatých vynořilo hlavu. Jak kouzelné to byly zvuky, tu dumný stesk, tam čilý jas; ve snivé slavíkovy tluky svůj ťuhýk mísil temný hlas, a v tóny lindušek a drozdů hlas žežulčin se snášel z hvozdu. Jen krutihlav sám bez únavy se vrtěl stále, aniž hles’, hned zježil péra hadí hlavy, hned krčil se, hned pyšně vznes’, jak Bůh co by v hlavě snoval, a stále oči vyvaloval. Když dopěli, slíť mezi ptáky a nadul se a v řeč se dal: To že je zpěv? Ne, to jsou kváky a kviky světu pro skandál; ten cvrliká si, onen křehce to všecko líbit se mi nechce. v Africe byl, moji zlatí, a čarných pěvců slyšel sbor, jich písní orli byli jati, vod hrdí králové i hor; tam sídlí miláčkové bohů, vám, hudlaři, jen smát se mohu. Tam, Bilmanské kde stojí vrchy, a u Nigru a Čadských vod je nad vše vaše zpěvné sprchy mně zvučný výkřik více vhod; váš zpěvto mrzáček je v plenkách, radš kdybyste šli po housenkách! Jen v palmách pěvcové se rodí ne v lipách zde a snětech vrb kde nebe v srdce žár jim hodí, vy máte jen, co dává krb; zpěv pravý zní jen na Atlasu, vy, knikalové, jděte k ďasu!“ Tu drozd, dřív klidně poslouchaje, děl chlubilovi: „Laskav buď a zjev, co z palmového kraje tvá pro nás vyzískala hruď; co v tobě z rubínů těch hoří, jež Pánbůh ze slz v duších tvoří.“ A krutihlav vzneshrdě hlavu a naduv hrdlo jal se pět, leč strnulému pěvcův davu v ráz před zrakem se temnil svět: To že je zpěv? Toť psík kdes vrčí!“ A krutihlav se k sněti krčí. Smích rozlehl se v lesním skrytu a znova zahovořil drozd: Zpěv duši chce a vroucnost citu, jen hlavou kroutit není dost; ty nemáš nic než hrdlo choré jak litujem , bídný tvore! My stesk i žal, jímž srdce buší, a radost nesem nebi vstříc, když sněním zkřišťalují v duši a září z dětských zřítelnic; jdi, jdi a všemu světu věsti, co naše blaho je a štěstí. Spěš, kaj se z úšklebků a hříchů, jeť veliká jich věru směs, jdi, nech si pozemskou svou pýchu, nám dost, když vzletnem do nebes; nuž k slunci, k světlu, sbore ptáků, a ty buď s Bohem, ubožáku!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 4 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

344. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jitro. (Adolf Heyduk)
  2. PROSLOV. (Adolf Heyduk)
  3. Žluva. (Adolf Heyduk)
  4. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  5. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  6. ŠTĚSTÍ. (Josef Václav Sládek)
  7. Výtka. (Adolf Heyduk)
  8. SLOKY. (František Kvapil)
  9. Vznešená báseň. (Adolf Heyduk)
  10. KOS. (Jaroslav Vrchlický)