Lednáček.

Adolf Heyduk

Líbá slunce v kment oděnou zemi(T5f) a ten vroucí jeho lásky žeh(T5m) diamantů září kyticemi(T5f) jež jí z jara kvetly na ňadrech(T5m) a jak sivá vlhkých kotlin mlha(T5f) na vrcholky lesů jíním šplhá(T5f) ze srdce jí horoucího vzdech(T5m) Bílé kštice samé kmetí hlavy(T5f) zadumaný k zemi klonil les(T5m) z křoviny když říčné v Pootaví(T5f) jako šíp jsi přes řeku se nes(T5m) a pýř skvostná tvých perutných oudů(T5f) zaleskla se v jasném slunce proudu(T5f) v opálu jak hravá barev směs(T5m) Za topol jsem utulil se tiše(T5f) touhou jat tvůj vystihnouti zjev(T5m) žití tvého hloubky znát i výše(T5f) duše ozvěnou tvůj chápat zpěv(T5m) jehož zvuky v ozářené hrudi(T5f) mrtvé země tajemně se budí(T5f) zaniklého jara zlatá krev(T5m) V mysli procitly mi drahé zvěsti(T5f) spící věky v blanách milých knih(T5m) když jsi láskou na výsluní štěstí(T5f) zhynul ve spárech vln kosmatých(T5m) a pak prosbou družné Halkyony(T5f) spolu s ní vzlet ptákem přes vln hony(T5f) na opálných krásy perutích(T5m) Duchem zářily mi ony zkázky(T5f) jež lid do chrámků svých srdcí snes(T5m) ladný vzore nehynoucí lásky(T5f) pějící dík světci do nebes(T5m) který milosrdím plana v líci(T5f) nahému dal pláště polovici(T5f) když u cesty na smrt znaven kles(T5m) Zřím jak zlobou nepohřbená těla(T5f) v jejichž tváře zpupný tyran pliv(T5m) že jich duše za svobodou spěla(T5f) zasypáváš vonným květem niv(T5m) až tvou péčí okytěny jemně(T5f) rostou rovy z ňader siré země(T5f) jako dívčích prsů květný div(T5m) Zřím tě opět Proudu nad zátočí(T5f) na kámen jsi k odpočinku slít(T5m) sklonil hlavu zjasnil hnědé oči(T5f) a jak střela u vody se kmit(T5m) pod mlýnem jež vzdorným tepem kola(T5f) opjala hruď rozchvělou jen zpola(T5f) lesklým plátvím které mráz jí skyt(T5m) Vzlet jsi opět nezhlíd jsem však tebe(T5f) zapadnouti v bílých keřů týn(T5m) v řece jen kde líbalo ji nebe(T5f) chytlo oko mé tvých křídel stín(T5m) voda pod ním třásla se a chvěla(T5f) přáním snad by také pěvce měla(T5f) jejž by hejčkal siný její klín(T5m) I tvůj zpěv jsem vyslech plný záře(T5f) posud v srdci zní mi jeho květ(T5m) Nechať žiju život samotáře(T5f) přece v duši kouzelný mám svět(T5m) tam kde žití valná teče stoka(T5f) povždy jiným sloužíš za otroka(T5f) já však volně žíti chci i pět(T5m) Hloubku blaha každý jinak měří(T5f) někomu je malým valný sad(T5m) někdo šťasten v nízkém hlohu keři(T5f) jiný v květech nekosených lad(T5m) neb kde objat lunou háj se skvěje(T5f) či nezvučí celé epopeje(T5f) někdy v osamělém stromu snad(T5m) Zde kde hluku světa není zřídla(T5f) kde spí klamů nástraha i svár(T5m) výš snů zlatá vznášejí se křídla(T5f) jichž nemůže ranit koček spár(T5m) není sám to lichý zvuk je řečí(T5f) samotou kdo srdce svoje léčí(T5f) když ho líbá poesie žár(T5m) Nechať tone vlastních písní v smutku(T5f) při odletu mladých duše vnad(T5m) a mráz slzy jeho mění v sutku(T5f) přec z ní kmitá prosté krásy lad(T5m) tajeným on v srdci nachem hoří(T5f) jak hvězd odlesk v modré hloubce moří(T5f) s blankytných jenž výší v hruď jim pad(T5m) Nuže pěj a kytku za kyticí(T5f) písní splétej září opojen(T5m) za dar řece zpěvačce té spící(T5f) stříbrný jež dosnívá juž sen(T5m) však ti za to jarní její píle(T5f) skvost svých ňader pošle rybky bílé(T5f) až jí pás rozepne vábný den(T5m) Pěj a někdy v podvečerní doby(T5f) poblíž řeky zaleť na hřbitov(T5m) kde dva malé u cesty jsou hroby(T5f) a kde svůj též přeji si mít rov(T5m) nechť se prach můj po všem žití plachém(T5f) navždy smísí s dcerušek mých prachem(T5f) zasyp nás tím květem zvučných slov(T5m) Tamo počkám bez stesku a hněvu(T5f) v bezvětří svých halkyonských chvil(T5m) na soud o svém srdci o svém zpěvu(T5f) čas až prchne jenž se zlobou spil(T5m) vímť že doba krásu nezachvátí(T5f) z ní i mně se k usmíření vrátí(T5f) zlatá záře v hrobních květů pyl(T5m)

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

516. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, (Jan Kollár)
  2. Jarní (Xaver Dvořák)
  3. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  4. Lesní třešně v bukovině, (Adolf Heyduk)
  5. V PRVNÍ SLUNEČNÝ DEN (Antonín Sova)
  6. Duma o zavražděné vesně. (Adolf Heyduk)
  7. Vlaška. (Adolf Heyduk)
  8. Červenec v lese. (Josef Svatopluk Machar)
  9. None (Adolf Heyduk)
  10. Vzhůru, nivo rozespalá! (Adolf Heyduk)