Příchod Vesny.

Adolf Heyduk

Blankytu kůň okřídlený zlatou hřívou třese: vzácného je koník rodu, sličnou vílu od východu na své pleci nese. Pyšní se s ní, chlubí se s ní, vesel skáče s hory; krasavici oči planou, vždyť jí zevšad v přivítanou pějí ptačí sbory. Sad jí v ústret toužně vzdychá, hvozd své dumky zvučí, horských bystřin bílé vlny všude opálu jsou plny, křoví touhou pučí. Na zelenou blanku strání v čilém mysli vzletu příroda, ta sličná knění, dala se juž do básnění listů, poupat, květů. A ty listy a ty květy a ty melodie a těch perel lesklé chvění Máj, všem srdcím k potěšení, v pestrou kytku vije. Pospíchá s ní k drušce svojí, ruměn v líci, plesně, a jak ženich – všemu k žasu – váže pestrou kytku k pasu čarodějce Vesně!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

133. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  2. None (Adolf Heyduk)
  3. MLÁDÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Snoubenci. (Adolf Heyduk)
  5. Vysoké učení. (Adolf Heyduk)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  8. NA LESNÍ CESTĚ V LUHAČOVICÍCH. (Adolf Heyduk)
  9. Orel. (Adolf Heyduk)
  10. Čarodějka. (Adolf Heyduk)