Příchod Vesny.

Příchod Vesny.
Blankytu kůň okřídlený zlatou hřívou třese: vzácného je koník rodu, sličnou vílu od východu na své pleci nese. Pyšní se s ní, chlubí se s ní, vesel skáče s hory; krasavici oči planou, vždyť jí zevšad v přivítanou pějí ptačí sbory. Sad jí v ústret toužně vzdychá, hvozd své dumky zvučí, horských bystřin bílé vlny všude opálu jsou plny, křoví touhou pučí. Na zelenou blanku strání v čilém mysli vzletu 12 příroda, ta sličná knění, dala se juž do básnění listů, poupat, květů. A ty listy a ty květy a ty melodie a těch perel lesklé chvění Máj, všem srdcím k potěšení, v pestrou kytku vije. Pospíchá s ní k drušce svojí, ruměn v líci, plesně, a jak ženich – všemu k žasu – váže pestrou kytku k pasu čarodějce Vesně! 13