Horská chyš.

Horská chyš.
Tam pokraj lesa tiše v dál prostá hledí chyše a do té jsem se vžil, žal vzal mi žití půlku, a zbytek po útulku té chatky zatoužil. V ní chtěl bych odpočíti a před světem se krýti ve klínu milých hor, zde bychom s vlastovkami a s písní vedli sami srdečný rozhovor. Břečtan by do kolečka skryl malá okénečka, by nevál do ní sníh, a všakých přání nával les z ňadra by mi brával šumáním zvěstí svých. 34 Všech oken do květníků vzkaz drahocenných rtíků z dob ztracených bych vsil, až ve zrosené půdě by přes noc zkvetl rudě, blah vínek bych si vil. A, nechť by paž se chvěla, výš klenby svého čela ten květný dal bych pyl; což omládnul bych asi, až na probledlé vlasy bych vínek posadil? Tak snil bych, nechať krátce, pak v Bibli po své matce ten založil bych květ, bych vzpomněl sobě v stáří, jak všecko v mládí září, než zvadne ret – a svět! – 35