Sosna zrádkyně.

Sosna zrádkyně.
Víš, ta sosna vedle splavu, divně naklonila hlavu, když jsem s tebou večer stála, snad že sosna vyzvídala... víš? Zašuměla, divila se, a klonila hlavu zase, až havraní svoje vlasy zvědavostí zcuchala si... víš? Když jsem včera pod ní byla, černou větví zahrozila, v rozhovor se divný dala: Počkej, co jsi udělala! Víš? Nezavřela’s večer z venku okenéčko u přístěnku; 105 nechala jsi za kytici Tomovi se líbať v líci... víš? Milý, já se sosny bála, stranou jsem se v olše dala. Líto mi je, drahý, líto, ona sosna zradí-li to... víš? Jdu-li nyní kolem stromu z mlýna naproti a domů, vyhnu se jí do půlkola, ať si jak chce na mne volá... víš? Ty však nechoď, můj synečku, na zálety k okénečku, u mlejnice za polední po mojí radš straně sedni, víš? Co si řeknem pěkně v kradí, nikdo světu nevyzradí: mlýn náš v milé době této pro jiného zaklepe to! Víš? 106