517. Co věčnost jest, v svém náručí co svírá?

Adolf Heyduk

Co věčnost jest, v svém náručí co svírá? Den v její krvi rodí se i mře – a zase rodí se a zase zmírá. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

325. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 510. Smrt roste v nás a žárem v krev se vtírá; (Adolf Heyduk)
  2. Ty, jež... (Augustin Eugen Mužík)
  3. 274. Ó přeběda, smrt k lůžku se ti shýbá! (Adolf Heyduk)
  4. ROZHOVOR (František Gellner)
  5. 106. Tvůj život dřív sen poupěte byl pouhý, (Adolf Heyduk)
  6. X. Mžik jeden s tebou za roky mi celé (Antonín Klášterský)
  7. EROTIKON VI. (Arnošt Ráž)
  8. PŘIROVNÁNÍ. (Ludvík Lošťák)
  9. 58. Má láska poslední je rovna prvé; (Adolf Heyduk)
  10. 143. Kdy krev má žene v květ, jenž v taji pučí? (Adolf Heyduk)