Ty, jež...

Augustin Eugen Mužík

Ty, jež jsi stvořila nás, pouze sobě jsi stvořila, a můžeš vzít nás zpátky, jak děcko béře v sebe náruč matky. Dlaň tvá tak měkce ustele nám v hrobě. Květ našich citů měj si ku ozdobě, náš úsměv vlij si ve svůj pohled sladký, dnem naším prodluž vlastní život krátký, krev naši pij, ať zkřísí tebe v mdlobě. My z mrtvol svých ti hradeb nakupíme, nám život bude jako hračka pouhá, vše dáme tobě, vše ti odpustíme. Jen jeden čin tvůj citům těm se rouhá, jím v zášť se změní láska naše celá: ty kdybys přec nám zahynouti chtěla!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

621. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY. (František Kvapil)
  2. Dětem. (Anna Simerská)
  3. Květ v lese. (Augustin Eugen Mužík)
  4. X. Mžik jeden s tebou za roky mi celé (Antonín Klášterský)
  5. PÍSEŇ MÁJOVÁ. (Bohdan Kaminský)
  6. POSLEDNÍ RŮŽE. (Irma Geisslová)
  7. MROUCÍ KVĚTINY. (Josef Václav Sládek)
  8. TOUHA... (Alois Věkoslav Haber)
  9. EROTIKON VI. (Arnošt Ráž)
  10. Vrásky. (Jaroslav Vrchlický)