Vidina.

Adolf Heyduk

Svět i duch se jasní, stesk i žalost taje, vzpomínka mé duše letí v rodné kraje; letí, odpočívá, křídloma povívá, ztraceného ráje v milý kout se dívá. Hle, to moje hnízdo, vetché, starobylé, snětí stromů skryto, malé, ale milé; dítě mezi městy, nezdobené, prosté, jen když sníh naň padne, o píď výše vzroste. Vidíte ty domky, nízké, nepatrné? vy se usmíváte, a mně srdce trne; trne mně a bolí, bolí mne a pláče – do světa jsem odtud létl jako ptáče. Jinde jinak bylo: smutno kol i ve mně, doma zatím kvetla fialkami země; země fialkami, nebe hvězdnou tísní, a má smutná duše chudobkami písní. Zase domov vidím po tak drahném čase, drobné upomínky perlí se mi v řase. Hlavu mi to níží, duši mi to chvátí – kde že drahý otec? kde že zlatá máti? Na tom jejich hrobě bez slzy a řeči s rozželenou písní moje duše klečí; ať ji mraky halí ať v ni sutky buší, z modlitby ji přece nikdo nevyruší. A ti druzi moji trati se vždy více! Všecko rozprchlo se jako křepelice, jako křepelice, když v ně luňák padne: každý jinde roste – každý jinde vadne. Smutno je tu, smutno, vše se zjinačilo, i to zlaté slunce do mraků se skrylo, z luhů kvítí prchlo z domků zpěvná těcha, lesy ošuměly, ba i chrámku střecha. Jen ta makovička hrdě hlavu zvedá, za poledne na ni zlaté slunce sedá; ach to slunce není, štěstí mé tam sedlo, než do jiných končin zlatou peruť zvedlo. Kde dřív usedlo si, vytrousilo peří, jeho lesk se v dálku v zlatých vlnách čeří; kam ty vlny míří, tam má noha kluše... v cizině je hlava, ale doma duše!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

286. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chci hledat zapomenutí. (Adolf Heyduk)
  2. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. JARNÍ. (Ludvík Lošťák)
  4. 13. Vypráhlé vedrem, hory na úbočí, (Vojtěch Pakosta)
  5. Po půl věku. (Adolf Heyduk)
  6. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  7. KUKAČKA. (Miloš Červinka)
  8. Vyčkej času. (Adolf Heyduk)
  9. Drobné děje. (Adolf Heyduk)
  10. Hle, jaro jde... (Josef Kuchař)