BRATRŮM SLOVÁKŮM

BRATRŮM SLOVÁKŮM
Vesele slunéčko k Slovensku se kloní, líbá ladné kraje, líbá Horehroní, zveselený Dunaj čil svou spěchá dráhu, vesele kol Nitry, Revuce a Váhu. Slovák už mdlou hlavu do dlaní neklade; veselo je v chýškách, veselo je všade, oči jeho čile, převesele svítí, obláčkem se v týlu jasná radost nítí. Pěkná bílá huňka kryje jaré plece, baťoh plný chleba utěšuje vrece, Slovák usmívá se jak to slunce ranní, netřeba mu déle chodit po pytání... Čím že se to stalo, čím, můj milý Bože? Vesele si Dunaj hladí svoje lože, blažen sobě zpívá, břehy svoje zdraví, nedbá, že se vzteká Maďar supohlavý. 29 Už se marně šarkan*) na rod slávský vrhá, už mu jaré chlapce v zlobě neroztrhá, už mu jeho sličné dcerky neukradne. Spadl Maďar s nebe, do propasti padne! Do propasti padne, utopí se v hrůze; marna byla světem pyšná jeho chůze, nevrátí se více plný dravých vzteků, věru, nevzkřísí se zlosyn věčně věků. Pohleď, Slovači má od Sadu a Kluše, k Tobě z dálky letí poraněné duše, poraněné duše za svým právem letí. Spěchej, přiveď k nám též milé svoje děti! S námi spěchej, s námi, byť po dlouhé době, třesoucím se hlasem brat Čech volá k Tobě: Vzmuž se! Nechť se zvedne ruka ukovaná na zlosyna, lotra, ďábla, na šarkana!... Vytrvej, pojď s námi, jak Ti Pán Bůh velí! Vítězit lze tomu, kdo svým právem čelí, vítězit jen tomu, v svém kdo stojí právu. S námi spěchej, s námi, pro právo a slávu! ––– *) Drak. 30