Podzim.

Adolf Heyduk

Jeseň v břízách na housle si hraje, olše k tomu zpívá, snivá lesa lípa u pokraje takt jim kývá. Stará jedle, pamětlivá věků, v hlavě plno zvěstí, vypráví, jak zřela vzrůstat řeku v mlačném klestí. Hrom jak zhlédla v ňadra skály žhavou zlostně bušit pěstí, k loupeži zvěř pospíchati dravou na rozcestí. Jak viděla jedle nebetyčné šednout v horském kouři, s vrchů skákat vodopády ryčné, stenat bouři. Kterak lotřík v český rod se vmísil všemu lidu k strasti, až Bůh nové bohatýry vzkřísil zbité vlasti. Slyšel jsem tu jedli, hruď se chvěla, srdce divně vřelo, chladná ruka marně konejšila žhavé čelo. Je to pravda, co ta jedle řekla, či jsou zkazky? Kde jsou bohatýři? Slza stekla v líce vrásky.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

660. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Adolf Heyduk)
  2. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  3. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  4. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  5. BĚLA (Adolf Heyduk)
  6. HORSKÝ JONÁK. (Adolf Heyduk)
  7. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Hrob u Chvatlin. (Adolf Heyduk)
  10. Na úsvitě. (Adolf Heyduk)