Osidla.

Adolf Heyduk

Vyjela pohádka z houštiny, běžela ztemnělým hvozdem, právě když hnízdo v bučině mladým se těsnilo drozdem; vlasy jak bystřeň ze zlata, oči jak pohledy zory, v teplém když rána zášeru v údolí pohlíží s hory. Vyjela pohádka z houštiny, vyjela na plavé lani, radostí tráva setřásla perly své rudému stlaní; malina rtíků červených šeptala jahodě s výše: Pojede mimo, uvidíš, má zlatá, tiše, jen tiše! Až tady houštím proskočí – znám její čarovné chvaty, – strhnu jí svižným ramenem s nožky ten sandálek zlatý; s tím pak, jenž s hlavou skloněnou u nás tak často rád staví, nevinný žertík k potěše tím skvostným plenem se spraví. Skreju ten zlatý sandálek – zlatý, však jakouž má tíhu? – potají mezi drobnosti v tu jeho zápisnou knihu; až ho tam žínka nalezne, slzy jí vyhrknou děsem, že její starý písničkář za jinou toulá se lesem!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

232. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  2. Cestou z domova. (Alois Škampa)
  3. Přes noc. (Adolf Heyduk)
  4. Hrob u Chvatlin. (Adolf Heyduk)
  5. VEČERNÍ IDYLA. (Ladislav Arietto)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. Krásy zář. (Adolf Heyduk)
  8. Kytice. (Adolf Heyduk)
  9. 16. Šla Krása lesem, a hned v počesť její (Vojtěch Pakosta)
  10. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)