Snoubenci.

Adolf Heyduk

Noc líbezná sad jemně v lokty svírá a sterou hvězdou milostně naň zírá; sny šepce mu, a teplý její dech se chvěje skvostnou perlou v lupenech té růže purpurné, jíž bujné trsy sad roztoužený na své dal si prsy. Jsou snoubenci. Což vůkol bude divu, až k hodu pozvou dálný les i nivu a nejdálnější vrchy modrých hor! I člověk přikvapí, ač ňadry chor, a řekne jim: „Jsem také země synem, už zpěvem léčte mě a krásy vínem. Vy věčně mládnete, my lidé věčně hynem.”

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

197. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Noc hvězdu má... (Adolf Heyduk)
  2. Smír. (Adolf Heyduk)
  3. ZÁMĚNY. (Adolf Heyduk)
  4. Duma zimního večera. (Adolf Heyduk)
  5. L. Za kloboukem snět chvoje, (Adolf Heyduk)
  6. Květ na skále. (Adolf Heyduk)
  7. Návrat. (Adolf Heyduk)
  8. Čarodějka. (Adolf Heyduk)
  9. Drozd. (Adolf Heyduk)
  10. V mrazu. (Adolf Heyduk)