Bez hovoru.

Adolf Heyduk

Němé lesy, němé skály s šedými kol hlavy mraky hledí na mne toužně z dáli věčně nehybnými zraky. Lesů duše ke mně letí zelenými perutěmi, kývá na mne kyprou snětí, ale její rty jsou němy. Duše skal mě volá snivá, chmurným steskem po mně nyje, tajemné mi písně zpívá, leč mé srdce neslyší je. Nuže, k vám, mé skály, sestry, k vám, mí bratři, stromy boru, sen života s vámi pestrý vysnít toužím bez hovoru. Žulové mě skryjte tesy, s hvozdu snětmi, drazí známí, němé skály, němé lesy, a já němý mezi vámi! –

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

82. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mé sny. (Svatopluk Čech)
  2. RODNÉMU JIHU. (Otakar Mokrý)
  3. REGINA ISOLANOVÁ. (Otakar Červinka)
  4. LESNÍ HŘBITŮVEK. (Ferdinand Tomek)
  5. Za bouřky. (Emanuel Miřiovský)
  6. Stavby. (Růžena Jesenská)
  7. V JARNÍ BOUŘI. (Ferdinand Tomek)
  8. SVOBODNÝM HORÁM. (Otakar Mokrý)
  9. Karel Veliký. (František Chalupa)
  10. NA KRAKOVCI (Jaroslav Vrchlický)