Gallas děl Gordonovi:
„Frídlandský Švédům hoví,
je zrádce, všecko všudy znám,
tu v důkaz jeho listy mám,
Arnim s ním vyjednává,
Richelieu peníze dává.
Toužíš-li po hodnosti,
všech zrádců vojsko zhosti,
jsouť Trčka, Ilov, Kinský – spěš!
Valdštýna však ať nemineš;
vrchem svých druhů být musí,
českým než králem být zkusí.“
Gordonův pohled plane:
„Slyším-li dobře, pane?
nechápu věru, snad to klam,
císařova-li zabít mám
bez trestu mocného ujce?“
Pryč s ním, věz, vzpoury je strůjce!“
Dukáty Gallas zvoní,
Gordon se k zemi kloní:
„Nuž, jak si přeješ, bude, věz,
přemluvím druhy ještě dnes.
Irčané, lakotní braši
Butler a Leslie jsou naši!
Dost jich v mém slouží pluku,
dám-li jim tolar v ruku,
snesou ti mrtvol celý týn:
Macdonald, Deveroux, Geraldín;
Burg pak, ten hodný, když třeba,
za kus to učiní chleba.“
„Výborně, druhu zlatý,
pocty jim slib i platy;
lajtnantem kdo je, hned v týž den
setníkem bude povýšen,
a kdo je prostým té doby,
fenrichem patent ho zrobí.“
Šťasten byl Gordon z míry,
k hodu zval oficíry
všecky, jež Valdštýn s sebou měl,
leč Butlerovi tajně děl:
„Do panské půjdeme seče,
dragouni ať brousí meče!“
Každému Gordon hosti
dvořil se s úlisností,
ohnivá vína dal píti všem,
přišli též Leslie s Butlerem,
všickni se bavili, smáli,
v úkrytu dragouni stáli.
Vyskočil Ilov z křesla:
„Šťastná nás hvězda snesla,
ať žije Valdštýn“ – a číši zved’ –
„jenž naše voje k slávě ved’,
rozplašiv dotěrné škůdce,
ať žije velký náš vůdce!“
S Trčkou vstal Vchynský ruče,
číší s ním o číš tluče:
„Ať žije pýcha našich dnův,
vítězný strážce císařův,
Valdštýn, král Čechů ať žije!“
Butler však mumle: „Ej, zmije!“
Do síně měsíc zřel bílý,
Butler zvrh’ konev; v tu chvíli
Giraldin, Deveroux, jezdců sbor
do síně vrazil „Hoši z hor,“
Butler křik’, ,,vše; co kol stolu,
vesele zrubejte dolů!
Dřív Trčku s Vchynským skolte,
potom dle chutě volte!“
Ilov však, podrážděný lev,
na vrahy skáče – hrozný zjev –
nadarmo! Ze zadu v praní
chlapskou je probodnut zbraní.
Co bylo v sále koli:
sedadla, svícny, stoly,
konvice, džbány, číší směs,
rozbito všecko, hrozný děs,
okolo oken i dveří
malvazír s krví se peří.
Zrubáno všecko všudy;
meče i zabitých údy,
hlavy i trupy, že až strach,
rozházel v síni běsný vrah;
sluhům vlas hrůzou se ježí,
do sklepů skrýti se běží.
S příšerným lotra klidem
hovořil Butler s lidem:
„Sem, zbitých bedny, skvosty ven!
Dělme se! S trupy do beden!
De Suys je vystaví v Praze;
ve Vídni bude teď blaze!“
Vzat stříbra skvost i šatu,
a Butler děl pln chvatu:
„Tady jsme v koncích, nyní v ráz
vděčnější práce čeká nás:
u vdovy Pachhelbky vnadné
hoví si Valdštýn, ať padne!
Pak vám dám všeho dosti,
všickni jste moji hosti;
rozkazů páně chci být práv,
s Bohem to spraví Patrik Taaffe,
s císařem vídeňští rádci...
Za mnou již k vojvodě, zrádci!“