Bouře na moři, bouře v duši.

Adolf Heyduk

Bouř zaťala své ostré drápy do rozpeřených moře vln, v něž s vytím zuřivým se stápí druh její Morjak, vzteku pln. Slyš! Řve i skučí, lká i stená, hned jako poběsilý tur, hned jako rozkacená fena, již stíhá mračno černých stvůr. A přec ta děsná bolest moře a žalostivý jeho řev mých ňader nepřehluší hoře a rozvlněnou srdce krev. Má duše strádá stokrát více než bouří bičovaná pláň, vždyť méně trpí padlá lvice než v srdce poraněná laň. Ať v nebe plije zbujně, lítě a nutí vlny v běsnou ruj; já ztratil jediné své dítě, leč s ním veškeren život svůj!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

47. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Radhošti. (František Táborský)
  2. Dřív byla tma a propasti a vody, ( H. Uden)
  3. ŽAL. (Adolf Brabec)
  4. Les po bouři. (Adolf Heyduk)
  5. ZOUFALSTVÍ. (Louis Křikava)
  6. Tměl východ se a blíž se mračno hnalo, ( H. Uden)
  7. 513. Cherub jeden na křídla mne schytna (Jan Kollár)
  8. V HLOUBI TEMNOT. (Eliška Krásnohorská)
  9. LI. Náruživosť. (František Matouš Klácel)
  10. SOCHA V POLI. (Jan Opolský)