Bouře na moři, bouře v duši.

Adolf Heyduk

Bouře na moři, bouře v duši.
Bouř zaťala své ostré drápy do rozpeřených moře vln, v něž s vytím zuřivým se stápí druh její Morjak, vzteku pln. Slyš! Řve i skučí, lká i stená, hned jako poběsilý tur, hned jako rozkacená fena, již stíhá mračno černých stvůr. A přec ta děsná bolest moře a žalostivý jeho řev mých ňader nepřehluší hoře a rozvlněnou srdce krev. Má duše strádá stokrát více než bouří bičovaná pláň, vždyť méně trpí padlá lvice než v srdce poraněná laň. 25 Ať v nebe plije zbujně, lítě a nutí vlny v běsnou ruj; já ztratil jediné své dítě, leč s ním veškeren život svůj! 26