Příchod lodilomu.

Adolf Heyduk

Příchod lodilomu.
Slyš, lodilom jak lká a vzlyká a bije křídly v ňadra skal, a jak kůň poběsilý smýká mou duši náhlý strachu cval. A nemám sil – vše, vše se ztrácí – bych za uzdu jej vzdorně chyt’chyt’, než myšlenky mi utrmácí a v strnulosti znikne cit. Ach, na mém srdci úzkost klove jak černě rozkřídlený sup, ó draví žití pochopové, kam vlečete svůj hrozný lup? 32