Komunisté Čufut-Kalští.

Adolf Heyduk

Komunisté Čufut-Kalští.
Jak orlí hnízdo, moře z dáli – ne! hrdličí jak hnízdo malé je přituleno na hruď skály Karaimův město, Čufut-Kalé. Dům každý bez okének, malý – jsouť jeho stěny kámen prostý, naň ploskou střechou kože dali a dubin suché letorosty. Níž nad městem je skalní sluje, skrýš bravů společných a skotů, v níž v noci Sever hořekuje svou temně úpěnlivou notu. Toť Sion víry, strážců míru, bez pýchy, závisti a vření, v němž nenalezneš bohatýrů, leč také žebráků v něm není. 73 Brat s bratrem sdílí v poušti této chléb, zrní, zvěř i dříví v lese a neptá se, čí oslík je to, jenž v burďuku mu vodu nese. A podál města plný květů důl Josafat, kde těch jsou rovy, již klidně „s Bohem“ dali světu, v ráj putujíce k Mojžíšovi. Zde v dubů věkovitých stínu spí obec bratrů čtyřstoletá jak děti na matčině klínu a květů roj jim z ňader zkvétá. Vše chudo, však kde noha stane, jsi všude u sester a bratů, hruď chví se ti, a v duši vane mír z hrobních růží Josafatu. 74