Vábení.

Adolf Heyduk

Vábení.
K obzoru slunce se kloní za dálné hory vždy níž a tiše, dojemně roní krev zlatou v mořskou říš. Na srdci červené růže má tajemná hloubka vod a vzdychá, vábí a láká a zve; ó znám ten svod! A za noci hrdélník čárný, hvězd skvostem zářivým, na šíji zdobou si věsí a šepce: „Spěš, buď mým! Co vidíš, tvým bude všecko: těch démantů skvostný roj i zlatorudé ty růže, jen s mým své srdce spoj!“ 22 Nelákej; nevěřím, moře! Znám tvoji měnivou lest; tvá krása, tvůj jas – tvá láska, tvá hloub – jak sláva jest. 23
Básně v knize Z pouti na Kavkaz (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 30):
  1. Chci hledat zapomenutí.
  2. U moře.
  3. Na lodi.
  4. Moře při červáncích.
  5. Obraz nebes.
  6. Jitro na moři.
  7. Na přídě.
  8. Vábení.
  9. U večer.
  10. Bouře na moři, bouře v duši.
  11. V bouři.
  12. Příchod lodilomu.
  13. Lodilom.
  14. Neklidné moře.
  15. Smír.
  16. Bez cíle.
  17. Dar na úkoj.
  18. V útiší.
  19. Domluva.
  20. Potápěči.
  21. Moře v snech.
  22. Vzpomínka.
  23. Motýl.
  24. Klid.
  25. Racek.
  26. Nikdy.
  27. Dvojí písmo.
  28. Známá melodie.
  29. Večerní plavba.
  30. Trosky chrámu.
  31. Jalta.
  32. Jaltský chrámek.
  33. Mlč!
  34. Ticho.
  35. Svatvečer.
  36. Sebastopol.
  37. Ráno na Cemešské dolině.
  38. Komunisté Čufut-Kalští.
  39. Pasák.
  40. Mladý báťuška.
  41. V české dědině na Kavkaze.
  42. U velkého kurhanu.
  43. Podzimní noci v Cemešské dolině na Kavkaze.