Chci hledat zapomenutí.

Adolf Heyduk

Chci hledat zapomenutí. (Průvodem.)
Dál, dále v jiný žití ruch a v jiné světa kraje! Zde straší mě ten nebes pruh, zde žal jen v oku taje; hle, řeka pláče, truchlí les, vrch strne, niva smutí – vše příšerno, kam duch se nes’... Chci hledat zapomenutí! Luh zchudl, bez setí je lán, vše truchlí, každé zvláště: důl, bystřinou dřív lemován, vrch bez slunného pláště; list stromů v dálku rozmeten u vírném větru vzdmutí – jak smutno! – V dálku, ven, ach ven! Chci hledat zapomenutí. 7 Má hruď dřív byla jako svět a duše má vždy mladá, teď bolestí v ní pučí květ, jenž nikdy neopadá; jak supi rvou mne hněv a žal, ti nájezdníci krutí, jich chabou hříčkou jsem se stal... Chci hledat zapomenutí! Ten hřbitůvek, ten kostelík – ó zavřete se zory! – ten růvek u zdi – ach, kde lík pro věčné žití spory? Mřít nezdolný mně káže bol, žít povinnost mě nutí; mé srdce bez květu je stvol... Chci hledat zapomenutí. 8