Moře v snech.

Adolf Heyduk

Moře v snech.
Zas moře uspáno, zas mírně hruď se zvedá, zas ráčků družina v šum hravých vln mu sedá, zas s líce klidného lesk slunečný mu září, zas ve tvář nebeskou zří blankytovou tváří. Jak ženich k nevěstě jih k vodě níž se shýbá a šepce důvěrně a hladí ji a líbá, až v růžích červánků a liljích hvězd v spěch ručí v snech lásky blažených mu klesá do náručí! 46