Trosky chrámu.

Adolf Heyduk

Trosky chrámu.
Trosky chrámu hory na úpatí z moře objetí se vznesly ven, slunce jejich starý mramor zlatí: dávné minulosti prchlý sen. Pouhý sen už dávno zašlých věků, jejž jak ondy líbá slunce ret, – nuž, nemá-li člověk v smrti vleku kamenům těm hrdým závidět? 57