Samovrah.

Adolf Heyduk

Naděje, touhy, všecko, co měl, klam bylo pouhý... Do noci bděl. Ženu i děti, vrch jeho zdob – ach, štěstí letí – odňal mu hrob. Srdce to rvalo, zúpěla hruď. „Stalo se, stalo, dožito buď!“ Co byl hlas s výše, co mu byl lid? z otravy číše blýskl mu klid. – Do půl moh' píti, od půl ji zvrt... Co je to žití? Co je to smrt?

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

119. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zazděná. (Adolf Heyduk)
  2. MASOPUSTNÍ BALLADA S POPELEČNÍM ZAKONČENÍM. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. JAN ŽELIVSKÝ. (Adolf Heyduk)
  4. KRÁL ZIKMUND. (Otakar Červinka)
  5. SMRT JANA ŽELIVSKÉHO. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Co konat? (Adolf Heyduk)
  7. Jan Jesenský. (Adolf Heyduk)
  8. Smír. (Adolf Heyduk)
  9. CANTU TREMULO. (František Leubner)
  10. SRDCI SVATOPLUKA ČECHA. (František Serafínský Procházka)