Vrch práce, hrstka poesie.

Vrch práce, hrstka poesie.
Už věku půl jsem dospěl lety, co vleku břímě různých pout, a věku čtvrt, co rozesetý mě zahnal osud v lesní kout; ač horské zátiší mě kryje, přec v srdce vlasti zalétám... Vrch práce, hrstka poesie, toť všecko, co jsem měl a mám. Však ne, mně přece vlídnou byla zde štěstěna, jak vděčen jsem! Zde ženu růží vypěstila, a dcerku něžným poupětem; ji mníl jsem vším, co v ňádru bije, své matce vlasti dochovám – leč práce vrch, hrst poesie, jest všecko, co jsem měl a mám. Byl zklamán jsem! Tam v hrobě leží ta dcerka má, ten ňader skvost, [40] vše pryč, jen po boku mi boží zlá, beznadějná skutečnosť; nechť píseň naříká a nyje, nic nezmíní se: zhynu sám!... Vrch práce, hrstka poesiepoesie, toť všecko, co jsem měl a mám! Tak trávím život svůj a hynu a sbírám kvítí s polních cest, jež na hroby svých dětí vinu, buď v kytici, buď v drobnou zvěsť; ač vonný pyl z nich slza myje, přec v duši jat dar podávám... Vrch práce, hrstka poesiepoesie, toť všecko, co jsem měl a mám! Mělť lepší sice osud mnohý, však mnohý také horší snad – kdož ví, jsou bohatstvím-li stohy, či skrovný květinový sad; nechť jiný víno v zlatě pije, já ve dlaň rosy nastřádám... Vrch práce, hrstka poesie, toť všecko, co jsem měl a mám! Však nedám zaháleti paži, a při tom dosť mám vzletných dum, že níž kdy červánek se sváží, výš pozvedám se k nebesům; 41 tam, kde se hvězda k hvězdě vije, sny dlouhým nocím hledávám... Vrch práce, hrstka poesie, toť všecko, co jsem měl a mám! Jsem blažen, duše má-li zkvete tak náhodou v těch zlatých snech. Vždyť v jitra záře růžoreté zas v nových tonu starostech; leč přec své nakloněné šije v pluh chlebaření nevpřahám – nechť práce vrch, hrstka poesie jest všecko, co jsem měl a mám. Tak s hrstkou květů hrstka klasů jest pro život mi právě dosť, a jásám k prostému-li kvasu, tak z čista jasna přijde hosť, tu svátečně se stolek kryje; juž odpusťte, co jest, to dám – Vrch práce, hrstka poesie, toť všecko, co jsem měl a mám. Jen přijďte, chcete zřít-li taky ten živý, zvučící můj hrob, či hosty své, jak čihař ptáky mám chytati si na poklop? ten brzy tak se nevyvije, 42 kdo do vábníku vběhne sám, nechť práce vrch, hrst poesie jest všecko, co jsem měl a mám. Což nepřijde z Vás nikdo k nám?... 43