Vrch práce, hrstka poesie.

Adolf Heyduk

Vrch práce, hrstka poesie.
Už věku půl jsem dospěl lety, co vleku břímě různých pout, a věku čtvrt, co rozesetý mě zahnal osud v lesní kout; ač horské zátiší mě kryje, přec v srdce vlasti zalétám... Vrch práce, hrstka poesie, toť všecko, co jsem měl a mám. Však ne, mně přece vlídnou byla zde štěstěna, jak vděčen jsem! Zde ženu růží vypěstila, a dcerku něžným poupětem; ji mníl jsem vším, co v ňádru bije, své matce vlasti dochovám – leč práce vrch, hrst poesie, jest všecko, co jsem měl a mám. Byl zklamán jsem! Tam v hrobě leží ta dcerka má, ten ňader skvost, [40] vše pryč, jen po boku mi boží zlá, beznadějná skutečnosť; nechť píseň naříká a nyje, nic nezmíní se: zhynu sám!... Vrch práce, hrstka poesiepoesie, toť všecko, co jsem měl a mám! Tak trávím život svůj a hynu a sbírám kvítí s polních cest, jež na hroby svých dětí vinu, buď v kytici, buď v drobnou zvěsť; ač vonný pyl z nich slza myje, přec v duši jat dar podávám... Vrch práce, hrstka poesiepoesie, toť všecko, co jsem měl a mám! Mělť lepší sice osud mnohý, však mnohý také horší snad – kdož ví, jsou bohatstvím-li stohy, či skrovný květinový sad; nechť jiný víno v zlatě pije, já ve dlaň rosy nastřádám... Vrch práce, hrstka poesie, toť všecko, co jsem měl a mám! Však nedám zaháleti paži, a při tom dosť mám vzletných dum, že níž kdy červánek se sváží, výš pozvedám se k nebesům; 41 tam, kde se hvězda k hvězdě vije, sny dlouhým nocím hledávám... Vrch práce, hrstka poesie, toť všecko, co jsem měl a mám! Jsem blažen, duše má-li zkvete tak náhodou v těch zlatých snech. Vždyť v jitra záře růžoreté zas v nových tonu starostech; leč přec své nakloněné šije v pluh chlebaření nevpřahám – nechť práce vrch, hrstka poesie jest všecko, co jsem měl a mám. Tak s hrstkou květů hrstka klasů jest pro život mi právě dosť, a jásám k prostému-li kvasu, tak z čista jasna přijde hosť, tu svátečně se stolek kryje; juž odpusťte, co jest, to dám – Vrch práce, hrstka poesie, toť všecko, co jsem měl a mám. Jen přijďte, chcete zřít-li taky ten živý, zvučící můj hrob, či hosty své, jak čihař ptáky mám chytati si na poklop? ten brzy tak se nevyvije, 42 kdo do vábníku vběhne sám, nechť práce vrch, hrst poesie jest všecko, co jsem měl a mám. Což nepřijde z Vás nikdo k nám?... 43
Básně v knize Zaváté listy:
  1. Věnování Lidušce.
  2. Kouzelný dar.
  3. Drahé duše.
  4. Kouzelnice.
  5. Prolétá jaro korunami stromů...
  6. Papouškovi.
  7. Varování.
  8. V rose.
  9. Ven!
  10. V parku.
  11. V polích.
  12. Na konvalinkách.
  13. Dvojí květ.
  14. Dotouženo!
  15. Vážná práce.
  16. Na louce.
  17. V zlé chvíli.
  18. Nový svět.
  19. Kytice.
  20. Ve zpomínkách.
  21. Vrch práce, hrstka poesie.
  22. V slunci.
  23. V dumání.
  24. Na štědrý den.
  25. Vánoční stromek.
  26. Lék jediný.
  27. Nejkrásnější píseň.
  28. Fialky.
  29. Při pohledu na mé spící dítě.
  30. Když se má dceruška naposled koupala.
  31. To není lásky vylhaný vzdech.
  32. V tůni snů.
  33. Má záštita.
  34. Můj útulek.
  35. Tajemný květ.
  36. Kouzla.
  37. Pomoc.
  38. Dvojí pouta.
  39. Když na Vás zřím, mé děti zlaté...
  40. V nemoci.
  41. Průvodem.
  42. To bylo smutné jaro, smutné...
  43. O jak jsem plakal...
  44. Zanikla mi Tebou kytka snů a přání...
  45. Krásku v kleci malované...
  46. Vznítilo slunce svoji tvář...
  47. O jak Tě vyzdobili naposled...
  48. Uvadla jsi...
  49. Na lože Tě neduh upoutal...
  50. Všecko přejde...
  51. Ach škoda, škoda nastokrát...
  52. V den podletí jsem do hrobu Tě vložil...
  53. V síň smutku němý vešel muž...
  54. Dokvetaly, odkvetaly...
  55. Den ze dne chodím K Tvému loži...
  56. Slunce mi zhaslo...
  57. Tak šťastně žili jsme...
  58. Stojím na Tvé svaté zemi...
  59. Slunéčko spadlo za horu...
  60. Kol zlatých vlásků modrou stuhu...
  61. Bylas jak poupě...
  62. Vždy jsem Tě křížkem líbával...
  63. Ty upomínky tisíceré...
  64. Sukénky jako padlý sníh...
  65. Vždy ráno jsi mne celovala...
  66. Taje!
  67. Mně zdálo se, že vedle mne jsi stála...
  68. Trepky.
  69. Zas v síň jsem vkročil zamyšlen...
  70. Prádélko.
  71. V květinách.
  72. Tvé střevíčky.
  73. Zas země omládla a zkvetla...
  74. Měl jsem dítě, dcerku zlatou.
  75. Když táhly vlaštovky...
  76. Zbujila se touha moje...
  77. Vždy nosil jsem Tě ze hřbitova...
  78. Jaro, jaro!...
  79. Co hrozný osud zžeh’ mi květů...
  80. Ach to by bylo nejlíp snad...
  81. Já druhdy často v těžké dumy kles...
  82. To byla doba velkonoc...
  83. O Bože! jak jsem Tě miloval...
  84. Je povídkou prý život celý.
  85. Vzešlas mně hvězdičkou.
  86. Po kraji bloudím...
  87. Jak jsem dítkem vzrůstal k nebi...
  88. Nám prchlo všecko...
  89. Zastaveníčko na hrobě mé dcerušky!
  90. Jako skřivánek jsi vzletla...
  91. Z písně Tvého žití....
  92. Jsem bez tužeb...
  93. Jako vždycky šel jsem ze hřbitova...
  94. Kalno je nebe...
  95. To nepřilétlo na okénko ptáče...
  96. Co srdce Tvé stichlo...
  97. S utajenou ňader mukou....
  98. Když přisní se mi o Tobě, mé dítě...
  99. Všem štěstí aspoň na polo...
  100. Vždycky jsem si myslil...
  101. Opadalo rudé listí s lip...
  102. Jasno je venku...
  103. Byl šťasten jsem...