Na štědrý den.

Adolf Heyduk

Na štědrý den.
I. I.
Jak skvostně liliemi zkvetla noc vánoční; i skláním týl: rozžete na stromečku světla, já v duši své již učinil. Jak pěkno všecko po komnatě, však nad vše mi Tvůj dětský smích, jak šťasten, Lidko, hledím na Tě a na tlesk ruček buclatých. O raduj se, mé dítě krásné, Ty podsněžko mých lásky niv, nechť osud vše Ti světla zhasne, mé září, pokud budu živ! I tu, až v hrobě budu spáti, k Tvých vlasů zdobě, srdci vděk Ti bude ještě vyrůstati z mých ňader lásky plamének. [47] II. II.
Křídla hvězdným ozdobena skvostem noc vánoční roste v zimním šeru, hledí oknem, v přístěnku jak prostém strojím stromek pro svou malou dceru. Kdož by poznal, že v té různé zdobě v každé zvlášť se moje srdce skrývá, jiřička jak v hnízdě hoví sobě, když se obzor sivým mrakem stmívá. Však můj obzor už se temní také, sivý spánek do lebky se boří, a mé myšlénky, mé písně všaké jak ta světla toho stromku shoří. Kéž bys, až mne nebude, má Lilo, uschovanou hračku k srdci dala, poznáš, že se všecko do ní skrylo, čím Tě duše má kdys líbávala. Poznáš z této neozdobné zkazky, již Ti dávám rukou Jezulátka, dálná že mi byla cesta lásky, ale cesta štěstím jenom krátká. 48

Básně v knize Zaváté listy: