Můj útulek.

Můj útulek.
Můj útulek je v lůně sadu, mně protiven je ulic ruch, strom květnatou mi sype vnadu, pták zvučný zpěv a vůni luh; a z okna v dálku pohlédnu-li, zřím pošumavských vrchů lem, kruh vesnic, města dobrou půli a chrámek s malým hřbitovem. Síň má je nevelká a prostá, leč tolik zbývá místa přec, by vítaného skryla hosta, když přijde v zpěvákovu klec; skříň temná různé knihy svírá, čásť kryje sedadla, čásť zem, a za lipou, jež v okno zírá, skryt chrámek s malým hřbitovem. [60] V kraj okna, ze květníku zdola list bujný pnivý svlačec zved, snad úsměv oblohy jej volá či pták, jenž římsy na kraj sed a prostoduchou píseň zpívá všem známou, přece milou všem, jíž zapomíná duše snivá i chrámku s malým hřbitovem. Nad stolkem z krásných mládí časů s oteckou matčina je tvář, mne tíží padlý sníh těch vlasů a pálí pohledů těch zář; já nedočkám let takých dobu, mne žití záhy stihlo zlem, a ke dvojímu volá hrobu ten chrámek s malým hřbitovem. Hle v koutku tam – ó blahé chvíle, jak líbezný je ten váš vděk – na Jungmannově arcidíle mé Lily bílý králíček; kol hrdla na stužici rudé se houpá zvonek tam a sem, by dítku zněl; mne zníti bude ten s chrámku s malým hřbitovem. – S tou síňkou srostla duše zcela; sem nezabloudí lestný klam; 61 a z perel ňádra, z květu čela těm děkuji v ní besedám, zde všecko upraveno vděkem: když srdce bolí, přehnu sem, kde s květinami kyne lékem i chrámek s malým hřbitovem. Ty květiny, ó jak mne blaží, květ každý jeden z přátel mých, buď objal jsem je někde paží, buď v ústret vyšly srdci z knih; jsem šťasten těchto květů pelem, ač nevelký jich milý tém; tak zapomínám zdumán čelem i chrámku s malým hřbitovem. Když se ženou si pohovořím, v ten úkryt sedna sám a sám zde svoje drobné světy tvořím a Lile zpívám je a vám; i jásám, když se za mnou točí můj skvost a sladkým žvatlá rtem, že nezřím pro perly mdlých očí ni chrámku s malým hřbitovem. Hruď jednoho však přání tají: kéž vzejde růží Lilin svět, v níž rosou hvězdy plápolají a duhy lesk je rozechvět; 62 pak vím, že v blaha upomínce jak anděl klekne na tu zem, kde v temné pohostí mne síňce ten chrámek s malým hřbitovem. 63