Můj útulek.
Můj útulek je v lůně sadu,
mně protiven je ulic ruch,
strom květnatou mi sype vnadu,
pták zvučný zpěv a vůni luh;
a z okna v dálku pohlédnu-li,
zřím pošumavských vrchů lem,
kruh vesnic, města dobrou půli
a chrámek s malým hřbitovem.
Síň má je nevelká a prostá,
leč tolik zbývá místa přec,
by vítaného skryla hosta,
když přijde v zpěvákovu klec;
skříň temná různé knihy svírá,
čásť kryje sedadla, čásť zem,
a za lipou, jež v okno zírá,
skryt chrámek s malým hřbitovem.
[60]
V kraj okna, ze květníku zdola
list bujný pnivý svlačec zved,
snad úsměv oblohy jej volá
či pták, jenž římsy na kraj sed
a prostoduchou píseň zpívá
všem známou, přece milou všem,
jíž zapomíná duše snivá
i chrámku s malým hřbitovem.
Nad stolkem z krásných mládí časů
s oteckou matčina je tvář,
mne tíží padlý sníh těch vlasů
a pálí pohledů těch zář;
já nedočkám let takých dobu,
mne žití záhy stihlo zlem,
a ke dvojímu volá hrobu
ten chrámek s malým hřbitovem.
Hle v koutku tam – ó blahé chvíle,
jak líbezný je ten váš vděk –
na Jungmannově arcidíle
mé Lily bílý králíček;
kol hrdla na stužici rudé
se houpá zvonek tam a sem,
by dítku zněl; mne zníti bude
ten s chrámku s malým hřbitovem. –
S tou síňkou srostla duše zcela;
sem nezabloudí lestný klam;
61
a z perel ňádra, z květu čela
těm děkuji v ní besedám,
zde všecko upraveno vděkem:
když srdce bolí, přehnu sem,
kde s květinami kyne lékem
i chrámek s malým hřbitovem.
Ty květiny, ó jak mne blaží,
květ každý jeden z přátel mých,
buď objal jsem je někde paží,
buď v ústret vyšly srdci z knih;
jsem šťasten těchto květů pelem,
ač nevelký jich milý tém;
tak zapomínám zdumán čelem
i chrámku s malým hřbitovem.
Když se ženou si pohovořím,
v ten úkryt sedna sám a sám
zde svoje drobné světy tvořím
a Lile zpívám je a vám;
i jásám, když se za mnou točí
můj skvost a sladkým žvatlá rtem,
že nezřím pro perly mdlých očí
ni chrámku s malým hřbitovem.
Hruď jednoho však přání tají:
kéž vzejde růží Lilin svět,
v níž rosou hvězdy plápolají
a duhy lesk je rozechvět;
62
pak vím, že v blaha upomínce
jak anděl klekne na tu zem,
kde v temné pohostí mne síňce
ten chrámek s malým hřbitovem.
63