Můj útulek.

Adolf Heyduk

Můj útulek je v lůně sadu, mně protiven je ulic ruch, strom květnatou mi sype vnadu, pták zvučný zpěv a vůni luh; a z okna v dálku pohlédnu-li, zřím pošumavských vrchů lem, kruh vesnic, města dobrou půli a chrámek s malým hřbitovem. Síň je nevelká a prostá, leč tolik zbývá místa přec, by vítaného skryla hosta, když přijde v zpěvákovu klec; skříň temná různé knihy svírá, čásť kryje sedadla, čásť zem, a za lipou, jež v okno zírá, skryt chrámek s malým hřbitovem. V kraj okna, ze květníku zdola list bujný pnivý svlačec zved, snad úsměv oblohy jej volá či pták, jenž římsy na kraj sed a prostoduchou píseň zpívá všem známou, přece milou všem, jíž zapomíná duše snivá i chrámku s malým hřbitovem. Nad stolkem z krásných mládí časů s oteckou matčina je tvář, mne tíží padlý sníh těch vlasů a pálí pohledů těch zář; nedočkám let takých dobu, mne žití záhy stihlo zlem, a ke dvojímu volá hrobu ten chrámek s malým hřbitovem. Hle v koutku tamó blahé chvíle, jak líbezný je ten váš vděk na Jungmannově arcidíle Lily bílý králíček; kol hrdla na stužici rudé se houpá zvonek tam a sem, by dítku zněl; mne zníti bude ten s chrámku s malým hřbitovem. – S tou síňkou srostla duše zcela; sem nezabloudí lestný klam; a z perel ňádra, z květu čela těm děkuji v besedám, zde všecko upraveno vděkem: když srdce bolí, přehnu sem, kde s květinami kyne lékem i chrámek s malým hřbitovem. Ty květiny, ó jak mne blaží, květ každý jeden z přátel mých, buď objal jsem je někde paží, buď v ústret vyšly srdci z knih; jsem šťasten těchto květů pelem, nevelký jich milý tém; tak zapomínám zdumán čelem i chrámku s malým hřbitovem. Když se ženou si pohovořím, v ten úkryt sedna sám a sám zde svoje drobné světy tvořím a Lile zpívám je a vám; i jásám, když se za mnou točí můj skvost a sladkým žvatlá rtem, že nezřím pro perly mdlých očí ni chrámku s malým hřbitovem. Hruď jednoho však přání tají: kéž vzejde růží Lilin svět, v níž rosou hvězdy plápolají a duhy lesk je rozechvět; pak vím, že v blaha upomínce jak anděl klekne na tu zem, kde v temné pohostí mne síňce ten chrámek s malým hřbitovem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

361. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohled do kraje. (Adolf Heyduk)
  2. Doslov. (Adolf Heyduk)
  3. Linduška. (Adolf Heyduk)
  4. Na studiích. (Adolf Heyduk)
  5. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  6. V rozvalinách. (Adolf Heyduk)
  7. Pod sosnou. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. Keř s hnízdem. (Adolf Heyduk)
  9. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)