Den ze dne chodím K Tvému loži...

Adolf Heyduk

Den ze dne chodím K Tvému loži...
Den ze dne chodím k Tvému loži a stále ukláním se níž a stále žal a stesk se množí a vždy mním, že se probudíš a vždy Tě líbám v ústka milá a vždy Ti hladím zlatý vlas, a šeptám Ti: „Což moje Lila k svým hračkám nevrátí se zas?“ Tvé skříně náčiní a panny vše srovnáno je, o jen spěš, a postýlky jsou bíle stlány, a čistá díž a válek též; a na stolku se všecko svítí, o pojď a vztáhni ručku již, o vstaň, o vstaň mi z toho kvítí, kam lehla jsi, proč neslyšíš? Tak dlouho spíš, snad nevíš ani, že sestárnul jsem o sto let, [97] že prchnul spánek sivých skrání, že svad a sesinal můj ret; že v chůzi chvějou se mi nohy, že k zemi schýlila se plec, že duch můj tak je přeubohý jak pták, jejž těsná svírá klec. O pojď, o pojď a dej mně ruku a veď mne, jako já Tě ved; pro stálý stesk a stálou muku juž k zemi klesám, slábne hled; o pojď, já nemám více síly žít’ bez Tebe, jsem sláb a chor, o smiluj se a vrať se chvíli! přijď aspoň zatlačit můj zor! 98

Básně v knize Zaváté listy: