Přání.

Adolf Heyduk

Čas léta prch’, a rosa tuhla v luze, má do úbočí hvozdů byla chůze, vše smutniti, vše usínat se zdálo, ni ptáče jedinké se neozvalo. Máť příroda si v husté tkala síti své v podjeseni napředené niti, a divným záchvatem se k práci měla, snad zbytky slunce jimi chytnout chtěla. Či hodlala snad zemi rubáš přísti? V mých stopách smutně šelestilo listí, a stesky moje, jenom veršem zdobné, se rázem proměnily v slzy drobné. Ó, kéž by jesení tou ku posledu i žal se proměnil, jejž teskliv vedu, by všaký cit, jejž jsem kdy v srdci choval, mně v rudý granát písně zkrystaloval.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

94. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  2. NÁŠ ŽIVOT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. NA PŮDĚ. (Eliška Krásnohorská)
  4. 34. Nelaj. (Jan Petr Jordan)
  5. Sonet o bídě života. (Josef Svatopluk Machar)
  6. HOCH, KTERÝ STŮNĚ. (Viktor Dyk)
  7. DĚVČE Z HOR. (Eliška Krásnohorská)
  8. Mně teskno po tobě, (Irma Geisslová)
  9. XV. Den májový, jak ze zlata, (Vítězslav Hálek)
  10. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)