Sonet našim trubačům.

Karel Hlaváček

Sonet našim trubačům.
Už od jakživa není pohár medu, by nebylo v něm aspoň kapky žluči... Z nás ovšem každý rád, když hřmění ledu už v dáli usíná, když háje zvučí, Kdyžkdyž štíty hor mlh ve modravém plédu,plédu se v obzor choulí, fialky když pučí, a ovlhlý kraj zamženému hledu,hledu když s ostrou vůní padá do náručí... Vždyť rudých košil červenavé vlny se začnou zvedat v moři bílých květů: čas přišel našich výletův a sletů. Žel jenom, že dech Vesny kouzlaplný, krom zpěvu ptactva, letě přes zahrady, též vzbouzí vaše bájné serenády. 23

Kniha Sokolské sonety (1894)
Autor Karel Hlaváček