III. Ach, Tvoje všudypřítomné oko

Karel Hlaváček

Ach, Tvoje všudypřítomné oko když daleko dříme za vodou v mlhách – tu pouštím postem vychrtlé ptáky myšlenek svých do vzduchu, slavným dechem Tvým opojeného. Vzlétnou tak plaše a tiše v táhlých křivkách do černých výšek nebes a já tak tesklivě čekám na jejich návrat... Až v temnu se objeví jako plamenné body, nesouce ohnivé chomáče květů z Tvých tajemných zahrad – hořících květů, Tvých smutečních kalin, až mlčky v mou samotu s černých mračen Tvých padnou, bez hnutí, krvácející, s vypálenými zraky a s hrdly šípem pohledu Tvého probodenými.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

109. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JÁ BÁL SE TVÉHO POHLEDU... (Roman Hašek)
  2. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  3. ZLOMENÝ ROZMACH (Arnošt Procházka)
  4. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  5. ZBLOUDILÍ. (Xaver Dvořák)
  6. FEÉRIE. (František Rybář)
  7. TAJEMSTVÍ BOLESTI. (Otokar Březina)
  8. L’ENFANT PERDU. (Vladimír Houdek)
  9. SLUNCE. (Antonín Sova)
  10. Píseň Šárčina (Rudolf Medek)