Vědectví a náboženství.

Šebestián Hněvkovský

Vědectví a náboženství hádky tuhé Vedly, snižujíce jedno druhé, Vyvýšujíce jen samo sebe. Přišel Genius k nim s hůry nebe, Praví: „Nač se spoléhat chceš vědectví? Jaké prvky vzniku jsou as známy tobě? Na důkazy klamné vedeš svědectví, Jinak vypadají samy v sobě. Co víš o prostranství času stvoření? Pověz, jak se v tobě stává volení? Jestli člověk dokončuje tvorstvo, Aneb nad něj strmí duchů dvorstvo? Víš-li, co kdy bylo, co kdy bude? Umění tvé jest jen velmi chudé! – A ty víro! nevěřící důkazů Na tobě chce. Rozumu jsi pouze plod, Vy zde jednotlivé v úkazu V hnusném světě nepřijdete vhod: Tvorce vás dal lidstvu pro blažení, Oučinkujete jen v sjednocení!“ To dvé ukojilo se tak v víru; Nacházíme v spolku vědectví a víru.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

62. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. „Volnost vědy – to jest naše heslo, (František Sušil)
  2. Hvězdářství. (Šebestián Hněvkovský)
  3. 77. Ucházej se o korunu vědy, (František Sušil)
  4. III. Učenec. (Heřman Městecký)
  5. BEZ NADPISU (Josef Svatopluk Machar)
  6. Na N. N. (Šebestián Hněvkovský)
  7. Za štítem. (Josef Svatopluk Machar)
  8. None (Šebestián Hněvkovský)
  9. Na náš věk. (Šebestián Hněvkovský)
  10. I. Srdce víru potřebuje, (František Hajniš)