POSTRACH MEZI NÁRODEM
Straší nás pan Krejčí, straší,
že budou básničky dražší.
Považte, deset let mladí
nadarmo v národě řádí.
Na prázdné slámě své síly
nadobro vymlátili.
Ženu nám líčí jak fenu,
ni jeden nedostal cenu.
A národ ubohý neví
o škůdcích v Moderní revui.
O jedech, kalu a smetí,
jež kazí nám naše děti.
My totiž starého světa
nečteme nic už leta!
[14]
Snad by nám též hlavy spletli,
kdybychom je taky četli.
Dekadentské ty kaše
nesmí číst mládež naše!
Hrůza, kam děly se časy
zdravé a životní raçy?
Kde české plémě je čisté?
Kam to jen povede, Kriste?
Staří (zvěst národem letí)
nestačí vyráběti.
A národ ubohý neví
o prázdnu těch našich revuí.
V Lumíru, Zvonu i Máji
slavíci vymírají.
Kde kdo je, na Parnas vzhůru!
Třeba nám básní hned fůru.
Nemáme továren, běda,
Krejčí nám talentů nedá.
Ještě tak že máme k snědku
několik nemluvňat, zmetků!
15
Ještě že máme tři péra,
Klášterka, Kvapila, Theera!
Ty dáme mládeži naší!
Básně však přec budou dražší.
16