POVZDECHY
1
Škoda, hochu, škoda je tě,
tahounem jsi na tom světě.
Ochočí tě prázdní troupi,
kdo víc podá, ten tě koupí.
Škoda, hochu, škoda jistá,
že je z tebe žurnalista.
2
Z pana profesora Vašíčka
zbyla už jen mrtvá kasička.
Moudré nohy čapou v školní síni,
bříško bloudí doma po kuchyni,
hlavu, kterou státu slouží věrně,
zapomněl si včera v ředitelně,
srdce, aby ušlo možné zradě,
odletělo k zemské školní radě.
[34]
3
Ejhle naši mladí! Nová nota,
návrat k přírodě a do života,
zeleň, kvítí, láska, jásot, tance.
Konečně je tady renaissance!
Geniální!: po kavárnách zívat
a tak krásně a květnatě zpívat! –
Rád bych sdělil sladké tajemství ti,
odkud tolik čarovného kvítí:
Pod večerem geniové slávy
na luka se chodí napást trávy.
4
Katoličtí modernisti,
před vámi já smekám.
Vy jediní smíte vlézti,
jaká milost, jaké štěstí,
Jeho Eminenci někam.
5
Hubu zavřít, konec křiku,
milý český historiku!
Pamatuj si jednou pro vždycky:
království je pojem mythický.
Nebezpečno v Čechách mluvit s králem.
Císařství je naším ideálem.
35
6
Humanismus dějinami letí.
Poručme se pánu Bohu, děti!
Ztluče-li ti Němec paličku,
obrať se a dej mu hubičku!
Překypí-li někdy krev ti všecka,
odstěhuj se radši do Turecka,
tam se nemůže ti stát nic zlého.
Alláh je Alláh
a Masaryk prorok jeho.
7
Ušima bloudí
nad hvězdami,
očima slyší – –
Pán Bůh s námi!
Mystický Šimšo, nebeské zvíře,
v čelo se ťukni!
Hvězd se držíš na papíře,
a doma sukní!
8
Odpusť pámbu všechny hříchy!
Zdálo se mi, zdálo,
že se zase jednou v Čechách
s Němci bojovalo.
36
U sta hromů! vzkřik' jsem, plakal,
prohrajeme, páni!
Vždyť nemáme ani zbraní,
jaké bojování?!
Utište se, potěšil mě
přítel v krutém bole,
vždyť máme dost repetýrek,
nahoře i dole.
9
Bláto bylo, jen se lilo,
když se vyžle narodilo.
Osud přeurčil tak, kletě!
Musy, tolik škody!
Narodit se v parném létě,
bylo by míň vody.
37