NA POLI

Josef Holý

Země vonná v oddaném rozchvění ženy v krvavá ústa ho líbá, v rány svěží, lístek utržený na zemi se hýbá stěží, stěží. Poslední rozkoše pousmání: bělavá věžka, půllán, obrysy strání, čimčary vrabčí ho chytly – a krev kane, životem světlým, teplým něčí se oči kmitly uplakané. Světelná zář chýlí se k němu. Ve věštebném vidu mroucího žití také jeho ubohému bědnému lidu slunce svítí.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

743. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Emanuel Miřiovský)
  2. Smavé údolí, zelený les, (Josef Holý)
  3. Zapadalo slunko... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  4. V. „Jenž ukřižován býti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  5. Vášeň. (Stanislav Kostka Neumann)
  6. XIX.   Oblaky Země jsou synové tkliví, (Jan Neruda)
  7. NOC (Arnošt Procházka)
  8. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  9. BOJIŠTĚ. (Vladimír Houdek)
  10. ŽALOZPĚV. (Bohdan Kaminský)