XII. Matičko, rci – byl bůh kdy mlád

Vítězslav Hálek

Matičko, rci – byl bůh kdy mlád a bylas krásné dítě snad: jakou to chodil cestičkou, bys všem se stala matičkou? „Mé dítě, ke dni zásnubí bůh tkal mi nebes obrubí, oblohu modrou, hvězdy v ní, a to byl šat můj svatební. A v lásky čas, v dne oslavu, já chystala si výbavu: dům nesmírný svůj, veliký, v něm moře, háje, slavíky. Pak v lásky čas, v den záslibu, bůh líbal v žhoucím polibu, až prohřál světy hnedličko a vylíbal jim sluníčko. To bylo v máji. Doba ta je věčně láskou prohřáta, zem, nebe nejde z objetí – vy čiňte k naší paměti.“

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

198. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když jsem ráno z lůžka vstala (Emanuel Züngel)
  2. Šli jsme podle hučícího moře, ( H. Uden)
  3. DCEŘINO ŠŤĚSTÍ. (Vítězslav Hálek)
  4. ŠOTEK NELENKA. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Tu nad mým ložem zapomenut visí, (Xaver Dvořák)
  6. LÁSKA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. 10. Matka v hrobě... o dědictví (Jaromír Březanovský)
  8. Vzkázka matičce. (Beneš Metod Kulda)
  9. II. Nad chaloupkou lípa stará, (Rudolf Pokorný)
  10. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)