Šli jsme podle hučícího moře,

H. Uden

Šli jsme podle hučícího moře, řeč jsme vedli planou, povšechnou, každý v myšlénky se vlastní noře – dceruška má zmlkla pojednou. Proč jsi, Bože, mladou lásku tvoře, dal jí vzdechy, jež se pozvednou, proč jsi touhy připojil k ní hoře, před nímž všecky krásy poblednou? Neklid sladký znám, jenž duši chvátí, jenž se jako mořské vlnění všemi vlákny srdce proplítá a dny odloučení počítá... Chci se raděj’ nevšímavým zdáti, abych šetřil svaté mlčení.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

173. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XII. Matičko, rci – byl bůh kdy mlád (Vítězslav Hálek)
  2. ŠOTEK NELENKA. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. DCEŘINO ŠŤĚSTÍ. (Vítězslav Hálek)
  4. Vzkázka matičce. (Beneš Metod Kulda)
  5. RUBÁŠ. (Václav Šolc)
  6. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)
  7. Tu nad mým ložem zapomenut visí, (Xaver Dvořák)
  8. 10. Matka v hrobě... o dědictví (Jaromír Březanovský)
  9. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  10. Křidélka z paprsků... (Růžena Jesenská)