XLVI. Pro život víme dosti málo,

Vítězslav Hálek

Pro život víme dosti málo, ať chcem být ve všem pravidelní, až za hrob nestačí nám pravda, a potom prý jsme nesmrtelní. Co z nás má věčně žít? Ta sláva, že vraždy jsou nám dějinami, až člověku, jak byl by spolčen ne s lidmi, ale s hyenami? Co z nás má věčně žít? Ta touha po nepočestném otročení, že sotva kde kdo stane výše, už chcem, by šláp’ nás na temeni? Či sváteční ta naše radost, když všedními se najdem dosti, že nadlidským už zdá se býti, také-li kde kus šlechetnosti? Nuž, možná že v tom mnoho výhod, však duše upřímná k nim nelne; já vím jen: musí býti jiné, co býti má též nesmrtelné.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1244. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hoj, slyšíte hromy bít? (Karel Leger)
  2. ODPOVĚĎ (Viktor Dyk)
  3. BEZ ODVETY. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  4. Mistr Jeronym. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Nedejme se! (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  6. ZPĚV OSVOBOZENÍ. (Antonín Sova)
  7. AJ COŽ BUDEM... (Jan Vlk)
  8. PŘÍCHOD MESIÁŠŮV. (Rudolf Illový)
  9. NAŠE VZKŘÍŠENÍ. (Emanuel z Čenkova)
  10. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)