XLIX. Ticho! Čas se připozdívá,

Vítězslav Hálek

Ticho! Čas se připozdívá, roku táhne na večer, příroda má těžká víčka – budem dřímat v zimní šer. Pod hlavu už sobě střádá suché listí, zvadlou snět, slunce staví pod stínidlo, jako lampu v lazaret. Nebes okna mhou zastírá, v lesích hovor zastaví, a ty ptáčky štěbetáčky k sousedovi dopraví. Řeky už jen zvolna chodí, pokradmo a po špičkách, a těch těžkých snů už plno v holých číhá větvičkách. Peří ve sníh nasedrané už si sype v závěje – ticho, my si podřimneme, než zas skřivan zapěje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

208. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zimní pohádka. (Karel Kučera)
  2. Krajina. (Matěj Anastazia Šimáček)
  3. POHÁDKA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZIMNÍ DEN (Antonín Sova)
  5. VEČER V JESENI. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Zima. (Karel Leger)
  7. V chmurné noci. (Alois Škampa)
  8. Zima. (Antonín Klášterský)
  9. ANDANTE (Antonín Sova)
  10. Na vsi v zimní noci. (Jaroslav Vrchlický)