Vesna.
Jaro plášť svůj rozprostřelo,
Pron se rouchem modrým šatí;
Synu Zory skví se čelo,
Vlasy jeho zemi zlatí.
Zde s Rusalkou Víla jásá,
Tam se louka v duhy mění;
Onde zefyr krajům hlásá
Varit hajských liboznění.
Slíčná Vesna kvítím pluje,
Kolem ní se bůžci koří;
Hóra poupy rozvinuje,
Bůžci vůni s barvou tvoří.
Za bohyni Milků roje,
Uměny a Milostenky,
149
Chtíce věnčit reky svoje,
Svíjejí květ ve prsténky.
Též i českých Uměn pole
V měnivé se lesknou kráse,
Též i v jejich svatém kole
Slíčná Vesna usmívá se.
Zde se vine z poupy kvítko,
Onde skví se již květ máje;
Všude touží nebes dítko
Život vlíti v símě ráje.
A kde před nedrahým časem
Ticho noční domovalo,
Tam varito zvučným hlasem
Ozývat se započalo.
Dcero rajská, zdob země!
Dejž, ať nádějí se kojím –
Parnasu českého témě
Že již bude sídlem tvojím!
150