MUMLAVA
Mumlava, jindy hravá, dovádivá,
jež po balvanech klouzajíc si zpívá,
s hor letí dnes
a v divém šílení se dolů valí,
jak přes balvany, kořání a skály
by štval ji běs.
V úžasu němém nasloucháš vln jeku.
Včera tak mírná, dnes ve strašném vzteku,
vln zpěněných
tu na žulovém loži svém se svíjí
a syčí zlobně jako tisíc zmijí
rozdrážděných.
Slyš, po balvanech duní to a hučí,
a ječí, vyje, pláče, řve a skučí
jak divá bouř,
jak bijíc o skálu se tříští, pění,
ve vírech klokotá, ve mhu se mění
a vlhký kouř.
17
Ta řeka, která včera zlátla medem,
na kamení se leskla stříbrošedém
tak jako rtuť,
teď ztmavla v záhnědu a v jejím varu
běl hraje opály a do jantaru
nabíhá, v žluť.
Hle, již se trhá mlhy závoj šerý!
Ty vypláčeš své vzdory do Jizery
a rozmar zlý
a najdeš zase panenskou svou něhu,
jež s kapradím a metlicemi v břehu
se pomazlí.
A hukot, řev a zlověstné to hřmění
v šumivou píseň bublavou se změní,
když vítr ztich,
zas modro nebes budeš obrážeti,
zas bezpečně se budou brouzdat děti
ve vlnách tvých.
18
Panenská řeko ze všech nejkrásnější,
zrádná i ladná, ze všech nejbystřejší,
ocel a rtuť,
za vášeň svoji, která trhá břehy,
za klidnou píseň zádumčivé něhy
mi zdráva buď!
V tvém vodopádu, jenž se divě řítí,
v zlatistých vlnkách, jež se v slunci třpytí,
i v záři hvězd,
v té písni, kterou zpíváš lesním tiším,
života píseň přeslavnou já slyším,
jenž věčný jest.
Září 1931.
[19]
Hanuš Jelínek
HARRACHOVSKÉ ELEGIE
K pátému výročí Dykovy smrti
vydali Literární odbor Umělecké besedy
a Kruh českých spisovatelů
v Praze III, Besední ul. č. 5.
Kresbami vyzdobil Jozef Tříška,
písmem Centaur na holandu
vytiskla Průmyslová tiskárna
V Praze v květnu 1936
E: av; 2004
[20]