JAK PLULA OBLAKA

Růžena Jesenská

Jak plula oblaka, jež jediná měls rád, Baudelairův cizinče. Víš, jak jsem zpívala: „Až budeš milovat zas jenom oblaka!“ Ta píseň bývalá se vrací. Oblaka! Tys na ně zapomněl a ruku v ruce se mnou, se mnou šel v radostné závrati, jen rudé, drahé kvést jsi viděl srdce jedno, nezatoužil v dál a strašně, odvážlivě jsi je miloval. A dlouze k obzoru se stínil našich cest křiž tajemný, a těžké zlaté prsteny spadaly ke dnu moře, kterým plout, ach plout nám bylo v půlnoci. A teskné proměny dnů, roků stačily, bys necítil svých pout a přijal sladkou, velkou volnost tuláka, jenž ke všem stranám světa touží. A ty jdeš – jdeš – jako náměsíčný, nezříš ničí žal, Baudelairův cizinče, a strastně miluješ zas jenom oblaka, jež plují přeludná a sivá v dál, ach v dál...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1115. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLIV. Já přišel. (Xaver Dvořák)
  2. S HORY SV. PEREGRINA (Josef Holý)
  3. JAK PLULA OBLAKA... (Růžena Jesenská)
  4. PUNKVA. (František Taufer)
  5. PŘÍRODA. (Otokar Březina)
  6. Ztracená píseň (Otokar Fischer)
  7. Zpěv staletími bloudící táh’ naší touhy snem, (Otokar Březina)
  8. Píseň Šárčina (Rudolf Medek)
  9. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)
  10. ZAJETÍ PSYCHY (František Serafínský Procházka)