Bílý kvítek.

Růžena Jesenská

Tys bílý kvítek zvedl jednou, jenž utržen mi z ruky pad’, vím, upomínky také blednou, – však zvadlý máš jej v knize snad. Mě dojal ten tvůj pohyb rychlý, když zvedal jsi jej se země, a my jsme oba náhle ztichli, – – to vše dnes cítím dojemně. Já vidím padat kvítek bílý, mě omamuje vůně dech, a píseň, již jsme v ňadrech skryli, se vrací v tichých akkordech. Ach, co to bylo tehda s námi, že v nebe se nám měnil strop, že hvězdy plály nad hlavami, – mně líto je těch šťastných dob. Ach, bylo v nás to nebe zlaté, to velké štěstí tajemství, jež uprchne, než hloub je znáte, než samo srdce o něm zví!

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

360. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DESDEMONA. (Josef Svatopluk Machar)
  2. LILIE. (Josef Lukavský)
  3. Dej mi tu jednu slzičku, (Gustav Dörfl)
  4. XXXII. Stráň pukla v lilie bílé, (Vítězslav Hálek)
  5. Na Marynu. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  6. PÍSEŇ. (František Soldan)
  7. ZEMI (Otokar Fischer)
  8. PODZIMNÍ (Jiří Mahen)
  9. Sem a tam. (Václav Antonín Crha)
  10. NEVĚRNÁ (Otokar Fischer)